rumy pepa01

Historie rumu

Rum jak ho známe dnes má svůj původ na slunném karibském ostrově Barbados. Barbados zřejmě nebyl první zemí, v níž se vyráběl nápoj, kterému dnes říkáme rum. Téměř jistě je to ovšem země, kde poprvé zaznělo samotné slovo rum a odkud se tento produkt poprvé vyvezl do ciziny. A právě proto může Barbados vcelku oprávněně tvrdit, že je zemí, v níž se zrodil rumový průmysl v karibské oblasti. Na rozdíl od ostatních ostrovů Karibiku přišel Barbados o své původní obyvatelstvo ještě před tím, než k němu dorazili první evropští osadníci. Když na ostrov v roce 1492 připluli Španělé, primitivní národ Sibonejů byl již odvlečen Arawaky na Kubu a Hispaniolu. Do Arawaků se ovšem posléze pustili Karibové, kteří již předtím vytlačili obyvatelstvo Malých Antil, a ve chvíli, kdy se tu objevil Krištof Kolumbus se chystali vytlačit Arawaky z Portorika.

O přítomnosti Arawaků na Barbadosu není pochyb. Jenomže když se sem v roce 1536 dostali Portugalci plující do Brazílie, kde později začali pěstovat cukrovou třtinu a pokoušeli se vytvořit vlastní verzi rumu, byl ostrov Barbados pustý. Vůdce expedice Pedro a Campos ho pojmenoval Los Barbados, což v českém překladu znamená vousáči. Toto jméno bylo odvozeno od místních chlupatých fíkovníků rodu citrofolia. Má se za to, že Arawaky do té doby Karibové vyvraždili, anebo že Arawakové sami uprchli z ostrova dříve, než Karibové dorazili. Španělé se u Arawaků nesetkali s velkým odporem a brzy dobyli Velké Antily. Jakmile však bylo obrovské krveprolití u konce, u španělského krále se začali množit stížnosti na to, jak se zachází s jeho novými poddanými. Mezi zastánce indiánů patřil i Bartolomé de Las Casas. Španělská koruna tedy vydala zákon jménem Cedula Real, podle něhož nesměli být Arawakové zotročováni. Ačkoli tento dokument přišel příliš pozdě a indiánům nijak výrazně nepomohl. Arawakové však nebili zcela vyhlazeni, tento národ se poměrně dobře asimiloval a některé části Kuby, Dominikánské republiky a Portorika jsou podle těchto indiánů dodnes známi jako Indio.

Vrátíme se však k hlavní historické části mé práce a to je španělské dobývání karibské oblasti a latinské Ameriky, jak jí známe dnes. Malé Antily znamenali pro Španěly velkou výzvu. Skalnatý řetězec ostrůvků se dobyvatelům dvakrát nezamlouval, jenomže po roce 1511 se na divošské Kariby začalo pohlížet jako na možný zdroj otrocké pracovní síly. Udatní karibští válečníci na většině ostrovů útok odrazili, ale na Barbadosu patrně selhali. Když sem v roce 1536 dorazila portugalská výprava, po Karibech zde nezbylo zhola nic. A tak se stalo, že osmdesát osadníků, které pečlivě vybral sir William Courteen, zde v roce 1627 přivítala pustá země.

Sir William se staral o zásobování a svým osadníkům vyplácel pravidelnou mzdu. Na oplátku si nechával veškerý zisk. Toto uspořádání fungovalo velmi dobře, ale poměrně krátce. Jeden zadlužený šlechtic bez skrupulí, hrabě z Carlisle, totiž přesvědčil anglického krále Karla I., aby mu ostrov věnoval. Neschopnost lidí, ktreré Carlisle na Barbados poslal, měla za následek takzvanou hladovou dobu, nepříjemné období, jehož podstatu lze snadno odvodit z názvu. Deset let si na ostrov činili nároky různé strany, až sem nakonec Karel I v roce 1639 vyslal královského guvernéra. Ten obnovil pořádek a vytvořil sněmovnu. Tak vznikl barbadoský parlament, který je po Westminsteru, Virginii a Bermudách čtvrtým nejstarším parlamentem v anglicky mluvících zemích.

Stejným způsobem se zakládaly i orgány místní zprávy. Tyto instituce, vznikající podle anglického vzoru, zapustili na ostrově tak hluboké kořeny, že když před několika lety ministerský předseda přednesl návrh na vytvoření republiky, většina barbadosanů se mu vysmála. Nezbylo mu, než tento nápad pohřbít ještě před vypsáním slibovaného referenda. Po vypuknutí občanské války v Anglii v roce1643 na Barbados přišlo mnoho royalistických uprchlíků a pečeť staré Anglie se tu otiskla skutečně velmi hluboko.

Kolonialisté na Barbadosu nejen přežili, ale začalo se jim i poměrně dobře dařit. Jak je to možné? Tak za prvé, stejně jako v případě starších kolonií ve Virginii a na Bermudách začali osadníci na Barbadosu pěstovat tabák. Na plantážích pro ně pracovali bílí nájemní dělníci. Virginie ovšem měla v Londýně vlivnější přátele než Barbados, a tak přiměla svou mateřskou zemi, aby na barbadoský tabák uvalila vyšší clo. Začala se hledat náhradní plodina. A brzy se také našla. Cukrová třtina. Tím, čím je pro dnešní svět ropa, bylo pro národy v 16. století koření a další zemědělské plodiny. Pepř, muškátový oříšek a květ, skořice, zázvor, čaj, káva a po obnovení Nového světa i tabák a kakao posilovali ekonomiku jednotlivých států, stávali se zdrojem osobního bohatství. Podle většiny zdrojů se cukr vyrábí již něco přes dva tisíce let. Třtina se patrně začala pěstovat v Asii, odkud Arabové převezli tolik oblíbený cukr do severní Afriky a posléze na Sicílii a do Španělska. Obyvatelé západní Evropy cukr objevili při křížových výpravách v jedenáctém století. Křižáci vracející se domů hovořili o tomto „novém koření“ a o jeho lahodné chuti. První záznamy o cukru pocházejí z Anglie z roku 1099. Ze starých knih například víme, že v roce 1319 byl v Londýně k mání za dva šilinky libra, což se rovná hodnotě asi 10 amerických dolarů za kilo cukru v dnešních cenách. Je vidět, že šlo o vcelku velký luxus.

V patnáctém století se začal v Benátkách vyrábět evropský cukr. Již tehdy bylo obtížné cukr přepravovat jakožto potravinu, i když se v porovnání s dnešním objemem jednalo o malé množství. V roce 1420 Portugalci pěstovali cukrovou třtinu na nově osídleném ostrově Madeira. V témž století se Kolumbus vypravil do Nového světa. Historické záznamy praví, že v roce 1493 vezl na lodi sazenice třtiny, které se měli zasadit v oblasti Karibiku. Místní podnebí se ukázalo být pro pěstování třtiny velice příznivé a tato plodina se tu velmi rychle zabydlela. Cukr měl v tehdejších dobách mnohem exotičtější využití, než jaké známe dnes. Lidé ve středověku měli vybrané, mlsné jazýčky a s oblibou mísili při přípravě pokrmů sladkou a kyselou chuť způsoben, který by lidem v naší době mohl připadat poněkud bizardní. Přísady, které dokázali potraviny přisladit, se tehdy přidávaly nejen do pečiva, ale i do polévek, dušených i hlavních jídel. Typickým příkladem jsou mleté masové náplně, ve kterých byl původně stejný podíl hovězího masa, loje a ovoce. Cukr, jehož chuť byla ve srovnání s ostatními sladidly mnohem výraznější, si vybudoval vlastní kulinářský trh. Používal se i v lékařství jako prostředek pro snížení horečky, proti bolestem na hrudníku, na podporu zažívání a k prevenci rozpraskaných rtů. Jakmile se tehdy objevila příležitost zasytit hladový trh z jiného zdroje, ti, kteří usilovali o bohatství, po ní okamžitě skočili. Dovoz z exotických krajin ovšem nebyl lacinou záležitostí To vedlo k tomu, že se cukr stal luxusním zbožím dostupným jen movitým vrstvám. Vysoká cena ovšem ve svém důsledku zapříčinila, že ti, co nemohli pěstovat třtinu, začali hledat jinou plodinu, které by vyhovovalo evropské podnebí a z níž by se dal cukr.

Mezi tím Kryštof Kolumbus během své druhé plavby v roce 1493 dovezl sazenice třtiny na Kubu a Hispaniolu. Španělé její pěstování rozšířili i na Portoriku a Jamajce. V roce 1556 se už dovážel cukr z Kuby do Španělska. Tehdy plantážníci nechávali plantážníci kvasit samotnou třtinovou šťávu, zatímco melasu, vedlejší produkt při výrobě cukru, obvykle likvidovali nebo dávali otrokům a námezdním dělníkům. Jelikož přísun otroků z Karibských ostrovů nebyl již možný, začalo se s dovozem z Afriky. Tehdy se cukr propojil s otrokářstvím.

Portugalci, kteří měli původně monopol na obchod s otroky, zatím založili vlastní kolonie v Brazílii. I zde se vbrzku začali zaobírat pěstováním třtiny. Brazilští plantážníci nechávali melasu kvasit, ale sami jí nekonzumovali, místo toho jí dávali otrokům. Právě v Brazílii Barbadosané získávali cenné poznatky o cukru, pěstování třtiny, o melase a možnostech, které skýtá. Na ostrov Barbados přivezl první třtinu v roce 1637 Holanďan Pieter Blower. Barbados ze začal naplno věnovat pěstování třtiny. Dovezli nespočet otroků z Afriky, kteří co do počtu brzy převýšil bílé obyvatele ostrova. Tehdy vznikl karibský demografický model, jež na Velkých Antilách panuje dodnes.

S rumem je spojený i denní příděl rumu pro námořníky označovaný jako „tot“. Původně se jednalo o příděl rumu s obsahem 70% alkoholu v neředěné formě nebo s přidáním citrónové šťávy. To mělo zaručit vyšší odolnost námořníků proti nemocem a také vyšší výkonnost. Dle dostupných informací se denní dávka pohybovala 0,5 litru rumu. V případě, kdy došlo na moři k bojovému konfliktu, byla dávka zvýšená a dalších 0,5 litru rumu. Následkem však byla vysoká úmrtnost námořníků a tak došlo ke vzniku známého nápoje „grog“. Jeden díl rumu byl naředěn dvěma díly vody. Tento příděl byl zrušen až 31 července roku 1970. V dnešní době platí příděl „tot“ pro námořnictvo Nového Zélandu.

Počátek výroby rumu

Na samém počátku rumu je produkce cukru a tudíž i sázení třtiny. Otroci pracovali od úsvitu do setmění s dvouhodinovou polední přestávkou. Kypřili půdu motykami, protože pluh nedokáže rozptýlit hnojivo dostatečně rovnoměrně. Když byla půda připravena, vykopaly se díry. Tři tisíce děr na akr, rovnoměrně vedle sebe. Ze sousedních plantáži se přivezli sazenice a třtina byla sázena do připravených děr v zemi. Po dobu, co třtina rostla bylo nezbytné přihrnovat hlínu a odstraňovat plevel, který by mohl bránit rostlinám v růstu. Když byla třtina dostatečně vysoká, nastala sklizeň. Otroci s mačetami opatrně sekali třtinu dole u země, kde je stonek tuhý a museli dávat pozor, aby nepoškodili pupeny, jež se další rok používaly jako sazenice. Třtina se dále naložila na vozíky a otroci ji odtáhli do mlýna. Mlýny byly poháněny větrem a otáčely lisem uvnitř. Do lisu se vkládala třtina která byla zde drcena a extrahovala se šťáva. Takto rozdrcené lodyhy se odvezly zpět na pole, kde vyschly, a posléze byly použity jako palivo. Vyextrahovaná šťáva byla odvezena do varny, kde proběhla filtrace po které následovalo přelití šťávy do měděných kotlů. Za neustálého varu nad plamenem, do něhož se přikládaly uschlé lodyhy, byla tekutina přelévána z jednoho kotle do druhého a postupně zbavována nečistot. Dále následovalo přelití do speciální nádrže, kde šťáva několik dní chladla, než se začaly objevovat malé krystalky cukru. Poté se obsah nádrže přemístil do perforovaných nádob, z nichž odkapával sirup do kádí umístěných pod nimi. Sirup se opět přival k varu a tímto způsobem vznikla melasa, z první várky světlá, po druhé várce tmavá.

Po krystalovém cukru byla velká poptávka a jeho ceny dosahovaly vysokých hodnot. Ve většině případů byla v tomto okamžiku melasa znehodnocována. Jelikož byla mnohem levnější než cukr, používala se jako sladidlo nejen do pečiva, ale i do chudších hlavních jídel. Typickým příkladem se dají uvést Bostonské fazole. Avšak občas byla melasa ponechána stranou, znovu svařena a pak ponechána v klidu, aby mohla kvasit. Když se melasa přepálila, vznikl v podstatě první rum. V rané fázi své historie byla tato komodita vždy tmavá. Nový destilát měl však velkou konkurenci. Barbadosané na vysoké úrovni dávali přednost madeiře a brandy, takže původní destilát z melasy pili jen otroci a chudší část společnosti, kteří si nemohli dovolit větší luxus. V roce 1647 dorazil na Barbados royalistický uprchlík Richard Ligon a byl to právě on, kdo pořídil první záznamy o novém destilátu. Pro silný účinek tohoto destilátu se mu začalo mezi lidmi říkat „ďáblobijce“. Podle slov Liqona chutnal prvotní destilát spíše nelibě. Liqon prohlásil že: „ člověka, který se napije tahle kořalka vždycky složí na zem a uspí.“ Stejně jako v případě ostatních silných destilátů byli i po rumu nesnesitelné kocoviny, jejichž oběti si ze všeho nejvíce přáli umřít. Křesťanské služebnictvo dostávalo po každodenní desetihodinové službě dva loky. U otroků se rum používal jako lék při jakékoli slabosti, zlé náladě nebo žaludečním potížím. Cena rumu byla tenkrát přiměřená. Cena galonu se prodával za dva šilinky a šest pencí. Proto rum začali kupovat plantážníci pro své otroky. Obstarávali si ho též majitelé hospod v Bridgetownu, hlavním městě Barbadosu, aby měli co prodávat chudší společnosti a taktéž rum kupovali připlouvající lodě. A to z důvodu, že rum vydrží mnohem déle než pivo či víno, tehdejší obvyklé nápoje námořníků. Podle Ligona mohl majitel plantáže vlastnící destilační přístroj vydělat třicet liber šterlinků týdně. Zanedlouho už ostrov produkoval dvě stě tisíc galonů ročně a každý plantážník, který si mohl dovolit příslušné vybavení, se začal věnovat destilaci rumu. Až do začátku 20stol. se rum destiloval snad na všech plantážích Barbadosu.

S novodobou historií rumu je spojen zejména Don Facundo Bacardi Massó. V roce 1862 byla založena společnost Bacardi na Kubě ve městě Santiago de Cuba. Rumy Bacardi se proslavily čtyřmi převratnými kroky ve výrobě, které většina lihovarů používá dodnes. Prvním krokem bylo použití speciálního kmenu kvasinek La Levadura Bacardi při fermentaci. Do této doby se rum stáčel ihned po destilaci, a tedy druhým převratným krokem bylo staření v dubových sudech. Třetím významným krokem byla filtrace přes tajně vyrobené dřevěné uhlí, které daný destilát zbavilo přebytečné ostrosti, zjemnilo jeho chuťové vlastnosti, odstranilo nečistoty a také odstranilo zabarvení po sudu na čirý produkt.

Vznik slova rum

Ďáblobijce nebylo zrovna uhlazené jméno. V roce 1651 barbadoský parlament schválil zákon, který se tohoto destilátu týkal a který o něm pojednával jednoduše jako o lihovině této země. Podle soudobých záznamů se mu v té době mezi obyvateli říkalo rumbullion nebo rumbustion. Původ těchto názvů není doposud jasný. Velmi brzy se však název zkrátil na pouhé slovo „rum“. V roce 1654 schválili puritáni v Connecticutu zákon povolující konfiskaci cituji: „jakýchkoli barbadoských lihovin známých jako rum, ďáblobijce a podobně.“ Láce a všeobecná dostupnost tohoto alkoholického nápoje vyvolávaly v zákonodárcích obavy, že podlomí schopnost a ochotu obyvatelstva pracovat. Rum byl ovšem stále výhodným obchodním artiklem a nakonec se koloniální vláda i anglická koruna vzdaly veškerých snah omezovat jeho konzumaci a výrobu. Následné právní úpravy se soustřeďovali spíše na to, jak dostat část zisků do státní pokladny. Nejdůležitějším faktem však zůstává, že vnikl název destilátu z cukrové třtiny rum.

Rum je nejčastěji a to z 80% vyráběn z melasy cukrové třtiny. Ze zbylých 20% se vyrábějí rumy přímo z fermentované šťávy cukrové třtiny. Guatemalský výrobce rumů Botran a Zacapa využívá k výrobě speciálně zkaramelizovanou a zahuštěnou šťávu.



screenshot-velkoobchod peal cz 2016-01-23 00-40-32

Plantáže rumů Zacapa Centario se nacházejí na jihozápadě Guatemaly v nadmořské výšce 350 m. Destilerie se chlubí, že jejich plantáže jsou pro produkci cukrové třtiny na nejlepším místě na světě, díky kombinaci mikroklima, půdy a teploty. Na rozdíl od ostatních výrobců rumů, kteří pro destilaci používají melasu, což je zbytkový produkt při výrobě cukru, destilerie Zacapa používá tzv. Panenský sirup (v orig. Virgin sugar cane honey), tedy primární výrobek při zpracování cukrové třtiny. Když přijde čas na kvašení, destilerie používá vlastní kmen kvasinek získaných z ananasu: Saccharomyces cerevisiae. Tyto kvasinky produkují specifické aroma typické pro rumy Zacapa Centario. Kvašení probíhá pomalu, jelikož kvasinky potřebují čas pro práci ke kýženému výsledku.

Pokud se posuneme o 2000 m n. m. výše, přesněji do 2333 m n. m., dostaneme se do “The House Above the Clouds”, v překladu dům nad mraky. Je to jedno z nejvýše položených míst využívaných ke zrání destilátů. Zde pomalým zráním získávají rumy Zacapa Centario svoje jedinečné vlastnosti. V horách nižší průměrná teplota 16,66 °C zpomaluje zrání a řidší vzduch a nižší atmosférický tlak napomáhá zintenzivnit infuzi chutí z dubových sudů. Jakmile jsou sudy na místě v “The House Above the Clouds”, začíná složitý jemně vyvážený proces zrání. Destilerie používá jedinečný způsob zvaný ” Sistema Solera”, převzatý ze zrání Sherry. U destilerie Zacapa je sistema solera používána pro míchání (neboli Blendování) rumů různého stáří v sudech, kde dříve zrály robustní americké whiskey, jemné sherry a delikátní vína Pedro Ximenez. Každá kapka rumu zde prochází každým typem sudu, takže se každý z nich podělí o své aroma a chuť z čehož vzniká rum výjimečné kvality. Na celý tento proces dohlíží Master Blender, jedna ze 3 žen, které v potravinářském průmyslu dosáhly této pozice, Lorena Vásquezová.

960px-Flag_of_Guatemala.svg

 

Ron Zacapa Solera 23 Años


 

 

808

Jedná se o dvanáctiletý venezuelský rum, který byl na trh uveden v roce 2004. Hlavní “tělo” rumu Reserva Exclusiva je kompozicí, kterou tvoří 20 % lehkých kolonových rumů a 80 % rumů destilovaných v měděném kotlíkovém destilačním zařízení. Určitá část blendu je tvořena rumy ze vzácných sudů, které maestro ronero Tito Cordero osobně připravuje. Ačkoli neprozradil jejich věk, poodkryl, že kvůli zesílení jejich chute, míchá úžasné rumy s trochou třtinového cukru před samotným blendováním s hlavním „tělem“. Sladkost a hlavní chuťový profil finálního rumu jsou tím zvýrazněny.

Kořeněná, hluboká a velmi svůdná – taková je jeho vůně. Nalijte ho do sklenky a nasajte trochu citrusů, karamel, hnědý cukr, vanilku, ale i pistácie a temná kávová zrna.

Tělo rumu je bohaté a sladké. Chuť odkazuje na všechny ingredience, které jsou obsažené ve vůni, a je tedy i příjemně složitá. Finiš tohoto rumu je sušší, mírně nasládlý s nádechem zemitosti a stejně rafinovaný jako střední tělo. Má tmavě zlatou barvu, krémovou strukturu a je vizkózní, v tenkém filtru se tak zachycuje na stěnách sklenky.

Maestro reonero Tito Cordero získal ocenění Golden Rum Barrel pro nejlepšího master blendera v letech 2011 a 2013.

Destilerie vyrábějící rumy Diplomático získala ocenění Golden Rum Barrel pro nejlepší destilerií v roce 2013.

„Best of Category“ v kategorii rumů zrajících 9 –15 let na soutěži International Rum Festival v roce 2008 v Tampě na Floridě.

900px-Flag_of_Venezuela.svg

 

Diplomático Reserva Exclusiva


 

 

Don Papa, v překladu pantáta, je prémiový rum, který je vyráběn na ostrově Negros na Filipínách. Je to rum inspirovaný revolucionářem Dionisem Magbuelasem, známým rovněž pod přezdívkou Don Papa, který vedl boj proti španělské nadvládě na Filipínách.

Šťávy z jedné z nejskvělejších cukrových třtin na světě, která rostla na vulkanické půdě v nejúrodnější oblasti Filipín, Negros Occidental, jsou fermentovány, destilovány a následně uloženy do sudů z amerických bílých dubů ve skladech na úbočí pohoří Mount Kanlaon. Vybrané rumy jsou následně, po 7 letém zrání, mistrovsky blendovány k dokonalosti.

Tento rum má výjimečný chuťový profil s tóny vanilky, medu a kandovaného ovoce. Don Papa posbíral několik světových cen pro unikátní design láhve a etikety.

900px-Flag_of_the_Philippines.svg

 

Don Papa Rum


 

192_0

Ron Centenario Conmemorativo 9 aňos je vynikající třtinový rum vyráběný v omezeném množství z těch nejlepších surovin, zrající ve zvláště vybraných menších dubových sudech po dobu více jak 9 let, které byly před tím použity pro zrání whisky a brandy. Dlouholetým zráním v těchto sudech rum získává intenzivní jantarovou barvu s nádechem kouře a příchutí vanilky. Vynikající kombinace vjemů na všech úrovních. Jeho ušlechtilost a kvalita daná tradiční výrobou dělá z tohoto rumu jeden z nejoblíbenějších v dané kategorii. Centenario pochází z Kostariky, kde se těší neotřesitelné pozice jedničky na trhu.

1000px-Flag_of_Costa_Rica_(state).svg

 

Ron Centenario Conmemorativo 9 aňos


 

2200

 

Pyrat XO Reserve je směs patnáctiletých karibských rumů, které byly vybrány pro své mimořádné aromatické a chuťové bohatství. Pochází z karibského ostrova Anquilla. Cukrová třtina zde kvůli písčité půdě a nedostatku srážek nebyla nikdy brána jako významná plodina. Vzhledem k odlehlosti místa a potížím s navigací zde ale vládli pašeráci. Možná proto tady není žádná palírna a rum se zde pouze míchá a lahvuje do ručně vyráběných karaf s jedinečným číslem a podpisem.

Vůně rumu  je skutečně velmi sladká. Po přičichnutí má člověk pocit, že čichá ke skleničce s ovocným nápojem, tak moc jsou tóny citrusů, zejména pomeranče a mandarinky výrazné. Až vzadu za nimi jemně voní vanilka, třtinový cukr a pikantně sladká skořice.

Chuť tohoto rumu je od prvního dotyku na jazyku velmi výrazná, jsou cítit citrusy, hlavně pomeranč, který zpočátku nedává mnoho prostoru jiným chutím. Až po chvilce se jemně přidává skořice, pak vanilka a karamel. Dozvuk na jazyku je taktéž sladký s pomerančovým zakončením.

Těžko říct, kde se u tohoto hnědého rumu tato výrazná ovocná sladkost bere, vždyť jde o patnáctiletý stařený rum, který dlouhá léta zraje v sudech z americké a francouzské provenience. Nicméně ho dělá nezaměnitelným mezi všemi ostatními rumy

1200px-Flag_of_Anguilla.svg

 

Pyrat XO Reserve


 

95405011_0_640x640

Sedm titulů nejlepšího rumu ve své kategorii – to už je pořádně pádný argument pro koupi rumu El Dorado 12 YO. Přidejte k tomu příjemně nasládlou chuť, barvu oříšků a renomé, které si v posledních letech buduje destilérka Demerara. Tento rum, byl podle slov svého výrobce tvořený s jediným cílem – být nejlepším rumem ve své třídě. A zdá se, že se to destilérce Demerara celkem daří. V posledních deseti letech posbíral dvanáctiletý rum El Dorado ve své kategorii v soutěžní přehlídce karibských rumů hned sedmkrát první místo.

Barva tohoto rumu, jež se ukrývá v baňaté nízké lahvi s béžovým štítkem s červenými prvky, je oříškově hnědá. Vůně je potom nasycená dlouhými roky, jež rumy, z nichž je blendovaný, strávily v použitých dubových sudech. Dýchne na vás věkovitost, po ní sladkost melasy, jemnost čokolády, pikantnost koření a ořechy.

V chuti je jednoznačně méně dřevitosti a více sladkosti než v případě starších sourozenců tohoto rumu. První ochutnání odhaluje těžkou a sladkou chuť s trochou tropického ovoce a koření, chuť, která je konzistentní od začátku až do samého konce, jež je táhle sladký.

Specialitou destilérky Demerara z jihoamerického státu Guyana je rovných devět způsobů destilace, jimiž vyrábějí své rumy. Každý destilační postup pak dává vytvořenému rumu jinou specifickou chuť – a jejich blendováním a stařením pak vznikají rumy, jež jsou od sebe věkem vzdáleny jen pár let, ale chuťově jsou zcela rozdílné.

500px-Flag_of_Guyana.svg

 

El Dorado 12 YO


 

 

 

angostura_1919_8_ans_70cl

Angostura 1919 je směs osmiletých rumů destilovaných z melasy. Letopočet v názvu připomíná tragickou událost z roku 1932, kdy při požáru lihovaru se podařilo zachránit pouze jeden jediný sud. Nesl označení 1919. Záměrem „master blendera“ je, docílit v této lahvi vlastnosti, které měl destilát v zachráněném sudu. Má bohatou, jantarovozlatou barvu. V chuti najdeme kakao, karamel a vanilku. Konec je teplý a velmi uklidňující. Angostura 1919 má téměř nevyčerpatelný potenciál k pití samostatně, nebo i na ledu s citronem. Zraje v sudech po bourbonu.

800px-Flag_of_Trinidad_and_Tobago.svg

 

Premium Rum Angostura 1919


 

el-ron-prohibido-rumTento mexický rum zraje v dubových sudech – Jerez sudech 12 let. Má jemnou a nesrovnatelnou vůni a chuť, jasně tmavou hnědou barvu s lehkým červeným akcentem. Na první dojem je chuť sladká s velmi intenzivními tóny sušeného ovoce, rozinek a sušené švestky. Dále je pak chuť ořechového dřeva s tóny čokolády a kávy. Vůně je širokospektrá – vanilka, dřevo, ořech, máslo, čokoláda a káva. Zakončení dlouhé a hedvábně hladké. Během 18 století, kdy Španělské lodě dosáhly Ameriku, vozili s sebou víno v sudech. Aby nejeli zpátky s prázdnými sudy, naplnili je Chinguirito – známým mexickým rumem, aby absorboval aromatické vlastnosti a výsledkem byl vysoce kvalitní výrobek. Chinguirito, nebo Habanero – známý také jako ” zakázaný rum” , byl v Mexiku zakázán až do roku 1796 – z toho také název – RON PROHIBIDO. Zakázán byl proto, že jejich uživatelé pod jejich vlivem páchali velké škody. Španělští občané porušením tohoto zákazu mohli přijít o svá vlastnická práva, nebo být i vyhoštěni.Zajímavostí je, že mohli být potrestáni výrobci, lihovary, ale i zemědělci pěstující cukrovou třtinu.

840px-Flag_of_Mexico.svg

 

El Ron Prohibido Habanero


 

matusalem-gran-reserva-15y-07l

15-letý super-prémiový rum vyráběný metodou solera, zrající v sudech po bourbonu. Rumy Matusalem se na Kubě vyráběly od r. 1872, ale po kubánské revoluci museli majitelé uprchnout do zahraničí. Přestože se dnes Matusalem vyrábí v Dominikánské republice, nadále se svým stylem hlásí ke kubánským rumům. Barva je zlatá s jantarovými tóny. Má vůni sladké vanilky, melasy, karamelu a švestek. Je bohatý, mimořádně hladký a jemně kořenitý s nasládlou dochutí.Je pojmenovaný po biblické postavě Metuzalémovi.

Dominican_Republic.svg

 

Matusalem 15 YO Gran Reserva Solera


appleton_estate_rare_blend_12_year_old_-_med_res

 

Počátky výroby tohoto rumu jsou datovány již od roku 1655. Oficiálně však byla palírna založena roku 1749. Rum je vyráběný klasickou metodou pot –  still v měděných kotlících. Zajímavostí je i použití různých druhů cukrové třtiny pro vytvoření základu fermentace. Dalšími specifikem výroby tohoto rumu je použití přírodně filtrované vody z pohoří a také přírodní kmeny kvasinek.

Není žádným tajemstvím, že za chutí jamajského rumu Appleton Estate stojí žena. Historicky první žena Master Blender. Její jméno zní Joy Spence a je skutečnou mistriní ve svém oboru. S mícháním rumů má 25leté zkušenosti, včetně 16let strávených studiem v Appleton Estate po boku tehdejšího Master Blendera Owena Tullocha. Její vášeň a preciznost je znát v každé lahvi tohoto nápoje. Rumy Appleton Estate jsou certifikované a mají věkové prohlášení na etiketách, číslo udávané na etiketě je minimální délka zrání v dubových sudech.

Při pohledu na lahev Vás zaujme zářivá, plně bronzová barva, po nalití Vaše čichové buňky pohladí jemná vůně muškátového oříšku a vlašského ořechu, intenzivnější vanilky v doprovodu decentní vůně melasy, kakaa, mandlí a samozřejmě aroma pomerančové kůry. Chuť Jamajky je zde zastoupena krémovým zážitkem s tóny melasy a másla.

600px-Flag_of_Jamaica.svg

 

Appleton Estate Extra 12y


Emballezmoi_Dzama-piste1

Tento rum je vyráběn ze tří druhů cukrové třtiny vysázené v různých oblastech. Tato třtina rostla ve stejné půdě jako pěstují vanilku, citrusy a hřebíček a to ovlivňuje i aroma výsledného produktu. Velmi hladký rum s měděnými odlesky. Výrazné aroma vanilky a koření. Chuť je krémová sladká s výraznými tóny citrusů a vaniky.

900px-Flag_of_Madagascar.svg

 

Dzama Noire Cuvee Prestige Rum


 

mount-gay-rum-black-barrel-3Black Barrel pochází z Barbadosu a z dílny Master blendera Allena Smithe. Je vyráběný ručně a v malých sériích. Vzniká smícháním stařeného destilátu z dvojnásobné „pot still” (kotlíkové) destilace a stařeného destilátu vyrobeného kontinuálně. Po smíchání obou složek zraje Black Barrel podruhé, tentokrát v silně vypáleném sudu po bourbonu. Tento unikátní proces dvojitého zrání dává rumu plnou chuť a jeho výrazné, avšak vyvážené kořeněné

1280px-Flag_of_Barbados.svg

 

Mount Gay 1703 Black Barrel


OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Malteco Aňejo Suave 10 Aňos je poctivá směs špičkových rumů Guatemaly, stařená po dobu 10 let v dubových sudech, u které si opravdu užijete. Rum je lehký a mírně nasládlý, převládají tóny kandovaného ovoce, vanilky, čokolády a karamelu, výrazný a perfektně vyvážený.

960px-Flag_of_Guatemala.svg

Malteco Aňejo Suave 10 Aňos


Plantation-Rum-Barbados-5-Jahre-Grande-Reserve-07l

 

Celý koncept Plantation je proslavený svou průkopnickou metodou dvojitého staření, typickou pro produkci společnosti Maison Ferrand. Její ambasadoři při pravidelných cestách rumovými destinacemi pečlivě testují a selektují vybrané šarže tamních výrobců. Rumy jsou pak po mnoha letech zrání – typicky v sudech po bourbonu vyrobených převážně z amerického dubu -a to (nejen) v karibských destinacích transportovány do srdce regionu Cognac, kde pod pečlivým dohledem erudovaných sklepmistrů dozrávají v sudech z limuzínského dubu po nejlepších cognacích. Vznikají tak skvělé a originální rumy – to, že uspěly na mnoha prestižních světových soutěžích, jen potvrzuje jejich kvalitu.

Plantation Grande Reserve pochází z Barbadosu, kolébky rumu (země, která dala světu jeho první oficiální značku). Blend min. tříletých a starších rumů po zrání v Karibiku a dalších 1-2 letech dozrávání v Cognacu dostává do vínku fantastickou lehkost a jemnost, při které ovšem výrazně vystupují chutě vanilky, karamelu, kokosu a dalšího tropického ovoce.

1280px-Flag_of_Barbados.svg

 

Plantation Grande Reserve 5


Old-Monk-Rum-1lt-900x900_square

 

Old Monk 7 YO  je pravý indický rum. Při termínu rum, se většině lidí vybaví Karibik,ale tohle je jeden z nejznámějších indických rumů. Zraje 7 let v dubových sudech, dříve používané pro skladování sherry. Odborníci říkají, že tento rum je o hodně jiný, než rumy z Karibiku, ve vůni je okamžitě cítit čokoláda, po ochutnání ucítíte kakao a mandle. Rum je mírný a příjemný.

Flag_of_India.svg

 

Old Monk 7 YO


04018l

 

Legendario 7 YO Elixir de Cuba je kubánský rum s bohatou, jemnou a sladkou chutí – trošku odlišný od klasických rumů z Kuby. Legendario 7 YO Elixir má jantarovou barvu a aroma rozinek a pomerančů. Celkový charakter výjimečně lahodného kubánského rumu Legendario Elixir de Cuba udávají nasládlé rozinky, které jsou v destilátu macerovány po dobu jednoho měsíce. Vůně nabízí jemnou ovocnou sladkost kombinovanou s typickou příchutí panenské šťávy vysoce kvalitní kubánské cukrové třtiny. Žádný jiný kubánský rum nechutná tak jako Legendario Elixir de Cuba. Elixir de Cuba zraje 7 let v sudech z amerického bílého dubu, ve kterých předtím zrála mohutná americká whisky (bourbon). Vyrábí se v původním rodinném podniku na Havaně od roku 1946 a je považován za skutečnou rumovou lahůdku. Nejlépe si ho vychutnáte na ledu. Společnost Legendario byla založena v roce 1946. Po celou dobu si drží kubánskou originalitu a veškeré své produkty vyrábí přímo na Kubě. Rumy Legendario jsou velmi kvalitní a těší se velké oblibě nejen na Kubě, ale také v dalších koutech světa.

 

Legendario 7 YO Elixir de Cuba


_vyrn_735capitan-buc

Capitan Bucanero 7 aňos. Pod tímto názvem se skrývá skutečně elegantní, sedmiletý rum z Dominikánské Republiky, jehož skvělá vůně Vám spolu se skvělou chutí nepochybně učaruje. Dominikánská Republika je známá především coby producent té nejkvalitnější cukrové třtiny a tudíž má skvělé předpoklady pro výrobu toho nejjemnějšího rumu. Milovníci rumu ho okamžitě poznají pro jeho hedvábnou lehkost, které je docíleno obzvláště jemným destilačním procesem a následným zráním v sudech z amerického bílého dubu. Chuť je elegantní, medově sametová dlouhá dochuť se snoubí s hedvábnou konzistencí.

Dominican_Republic.svg

 

Capitan Bucanero 7 aňos


61nBfXOYP+L._SL1000_

 

Premiová varianta oblíbeného rumu Captain Morgan Spiced z ostrova Portoriko. Proti standardní verzi je vyroben z nejlepších rezerv a nabízí nejméně 24 měsíců zrání v dubových sudech. Tmavší jantarově-zlatá barva, bohatá vůně vanilky, skořice, karamelu, tropického ovoce a ostrovního koření. V chuti je velmi jemný, vyzrálý s tóny sladkého koření, medu, pomerančové kůry a s příjemnými náznaky dubovosti. Doporučujeme servírovat s kostkou ledu a plátkem citronu nebo limetky.

Flag_of_Puerto_Rico.svg

 

Captain Morgan Private Stock


 

Dictador 100 Month Cafe je určen pro nejnáročnější konzumenty rumu, pro ty, kteří od něj očekávají něco navíc. Rum je stařený 100 měsíců v dubových sudech po bourbonu, vyráběný tradiční kotlíkovou destilací a je filtrován přes zrnka pravé kolumbijské kávy. Díky tomu vzniká rum s kulatou chutí a výraznými tóny kvalitní kávy.

 

Dictador 100 months cafe

malecon-rum-reserva-superior-12-anos_1


 

Prémiový rum zrající 12 let v dubových sudech. Jeden z nejlepších rumů v této sérii a je také jedním z nejjemnějších. Láhve jsou číslovány. Barva: světle jantarová Vůně: tropického ovoce, rozinek, pečeného koření Chuť: plná, komplexní, citrusových plodů a dubového dřeva. Panama má dávnou historii předkolumbovské civilizace se začátky v letech 2500 – 1700 před našim letopočtem. Vasco Nunes de Balboa v roce 1501 po krvavě vybojovaném boji a vytrpěném pochodu od Atlantiku na pobřeží Pacifiku potvrdil pověsti domorodců, že na druhé straně je oceán. Balboa nazval tyto vody Jižní moře a později byly přejmenovány na Pacifický oceán. První písemné doklady o výrobě rumů se na Panamě datují kolem roku 1600 našeho letopočtu.

Flag_of_Panama.svg

 

Malecon Rum Reserva Superior 12 Anos


 

clement-terre-caraibe-70-cl-40Tento unikátní rum se vyrábí na ostrově Martinik v palírně, která byla založena v roce 1887 panem Homérem Clémentem. Destiluje se z čisté šťávy cukrové třtiny, metodou agricole a řadí se tak mezi pravé zemědělské rumy. Zraje v dubových sudech a potěší příjemnou vanilkovou vůní doplněnou oříškem a tropickým kořením. Chuť má plnou s nádechem banánů a kokosu. Rum podléhá přísné kontrole AOC.

MART0001

 

Clement Rhum Terre Caraibe